header6.jpg

 

Kompostování je přirozená biochemická přeměna, při které vzniká z organických látek za přístupu vzduchu a vlivu živých mikroorganismů stabilní organická hmota – hnojivý substrát. Výsledkem tohoto procesu je přeměna nestabilních přírodních surovin na stabilní hnojivo, tento proces doprovází snížení objemu, hmotnosti, obsahu vody a zvýšení teploty během fází kompostování. Celý proces by se dal vyjádřit rovnicí:

 

Organické látky + O2 + mikroorganismy    →   kompost + CO2 + H2O + teplo

 

Faktory ovlivňující zrání kompostu:

  • Složení substrátů (poměr C:N; pH)

  • Přístup vzduchu

  • Vlhkost

 

  • Obsah uhlíku představuje často u kompostovatelných materiálů cca polovinu obsahu organické hmoty (spalitelných látek). Kompostované hmoty s poměrem C:N užším než 10:1 se rozkládají velmi rychle a jsou mikrobiologicky dobře využitelné. Naopak hmoty se širokým poměrem C:N nad 50:1 se rozkládají velmi pomalu. Pro výpočet C:N je možno využít u jednotlivých odpadů tabulkové přehledy. Abychom docílili u zralého kompostu C:N rozmezí 25-30:1 (vysoká stabilita a agronomická účinnost), je třeba optimalizovat C:N v čerstvém kompostu v rozmezí 30-35:1.

 

V průběhu zrání (fermentace) kompostu ubývá část uhlíku jako kysličník uhličitý a poměr C:N se zužuje. Nadměrně široký poměr C:N prodlužuje zrání kompostu. V případě, že do půdy aplikujeme kompost nebo kteroukoliv jinou hmotu se širokým poměrem C:N, pokračuje její rozklad v půdě, k čemuž se spotřebovává půdní dusík, kterého se pak tolik nedostává rostlinám. Při příliš úzkém poměru C:N v čerstvém kompostu (pod 20:1) převyšuje obsah dusíku metabolickou potřebu mikroorganismů, přeměňujících organické látky na látky humusové. Doba zrání kompostu se tím rovněž prodlužuje a produktivita tvorby humusových látek klesá. Poměr C:N optimalizujeme při sestavování surovinové skladby na 30-35:1 tak, že k hmotám se širokým poměrem (sláma, kůra, piliny, listí, pazdeří, papír) přidáváme odpady s úzkým poměrem (kejda, drůbeží trus, chlévská mrva, fekálie). Pro komerční průmyslový kompost je povolen max. poměr C:N 30:1.

 

  • Závažné je při optimalizaci surovinové skladby stanovení vlhkosti čerstvého kompostu. Nedostatečná vlhkost způsobuje vývoj nevhodné mikroflóry s převahou plísní a aktinomycet. Při nadbytečné vlhkosti dochází rychle k nedostatku kyslíku v kompostu, k vývoji anaerobní mikroflóry a ke zkysnutí kompostu. Optimální vlhkost je taková, při níž je 70% pórovitosti čerstvého kompostu zaplněno vodou.

 

S obsahem organických látek v kompostu zpravidla stoupá i pórovitost, a tím i požadavek na vyšší vlhkost. Optimální vlhkost u čerstvého kompostu pro zemité komposty s obsahem organických látek do 20% v sušině (např. na bázi rybničního bahna) je 45-50%. Komposty ze zemědělských odpadních hmot s obsahem 30-40% organických látek v sušině vyžadují počáteční vlhkost 55-60%. Organické komposty ze stromové kůry, dřevních odpadů a při kompostování chlévské mrvy se zeminou, kdy obsah organických látek v sušině je v rozmezí 50-75%, vyžadují vlhkost 60-70%. V průběhu zrání se snižuje pórovitost a klesá požadavek na vlhkost. Jestliže si nejsme při zakládání kompostu jisti optimální vlhkostí, volíme raději nižší vlhkost, která se snadněji koriguje závlahou kompostu. Veliká vlhkost kompostu se upravuje mnohem obtížněji.

 

  • Složení organismů během kompostování není konstantní, je závislé na vstupním substrátu a na stupni kompostování. Přidáním bakteriálně enzymatického přípravku optimalizujete a urychlíte degradaci organických látek v zakládce kompostu a to i v případě látek odolných biologické mineralizaci. Přípravek upravuje (optimalizuje) poměr C:N pro snadnější humifikaci organických látek. Zároveň upravuje pH kompostu. MICROPAN KOMPOST proces  kompostování  vylepšuje a  podporuje kompletní humifikaci organických látek. Je doporučován i pro remediaci půd znečištěných organickými látkami.

 

  • Z pokusů se ukázalo, že došlo ke většímu poklesu sušiny v kompostu a naopak ke vzrůstu organické složky v sušině

  • Také požadavky na vzduch v ošetřovaných zakládkách byly menší, ačkoliv pokles sušiny byl větší než u neošetřovaného materiálu